Povídání o všem

  " Po modrém blankytu bělavé páry hynou, lehounký větřík

         s nimi hraje; a vysoko v daleké kraje - bílé obláčky  dálným   nebem

           plynou ..."                                                            

                  Kúsok poézie nikoho nezabije     

..... ....

Italská renesanční lyrika    

VE STÍNU STROMŮ KDYSI       

poprvé šeptali si

dva milenci a neslyšel je den,

leč noc, jež v tichu luny přítelkyně

je skryla v šerém klíně:       tak byly svědky našich objímání  , jen hvězdy v obloze 

Ale já, hvězdy, květy, přísahám,                                                    a květy v stráni.

chci ještě víc, než mám.   

Láska je duše, láska je duch světa,

ta

dává slunci na obloze směr,                        Ta řídí, napájí a oživuje

ta v pomalých či rychlých kruzích splétá        vzduch, vodu, oheň, zemi, z nichž

na nebi roje hvězd při hudbě sfér.                je svět,

                                                                  ta touhou, bázní, hněvem  naplňuje,

                                                                  ta je zdroj štěstí, bolestí a běd.

Ale ač hýbe vším a všechno tvoří,              A přesto že se nad ní sféry točí,

ač zapaluje vše a ve všem hoří,                 svůj stan si učinila z vašich očí

nejvíc svou sílu ukazuje v nás.                   a svůj chrám tady z mého srdce zas. 

                                                ♪ ♫ ♫ ♫ ♥ ♥ ♥ ♫ ♫ ♫ ♪                 

P ř á t e l é

Přichází a odchází,
v radosti i nesnázi.

Nic nám s nimi neschází,
sic city nám někdy rozhází.

Jsou tu krátce, nebo věčně,
co dali nám, zjišťujem až dodatečně.

To, co s sebou přinesou,
přijímejme s noblesou.
Dobrou věc či zkaženost,
díky za každou novou zkušenost!

Lidé kolem nás se mění,
jiní jsou ve dne, jiní po setmění.

Ať na světle, nebo v šeru,
svým vědomím řiď se v každém směru.
Neboť sílu charakteru,
poznáš až se vřítíš do průseru.
Važme si těch, co máj nás rádi,
co si říkaj kamarádi.  

L É T O

Teplý vánek krajem proudí,

snad v pestrých barvách nezabloudí.

Vůni květin nese s sebou,

ovívá vše s velkou něhou.

Pestré barvy, čisté nebe,

všechny smysly z cesty svede.

Slunce hřeje, ptáček pěje,

na louce se dítko směje.

Voda hučí, lesy šumi,

léto toho spoustu umí.